Příběh , který žiji dnes.
Příběh , který žiju dnes.
V mém životě, tedy asi jako v každém jiném se pořád něco děje. Myasthenie mi sice obrátila trochu život vzhůru nohama, ale bylo to velmi pozitvní. Člověk úplně změní pohled na život a přístup k němu. Považuji dnes život na Zemi za posvátný i když se mi zdá někdy dost těžký a náročný. Je to tím jak se mění celé nastavení Matky Země. Chápu věci jinak, jdu víc do svého srdce a ke své velké radosti jsem zaznamenala víc združování rodiny i přesto, že mnohdy novému spojení předcházelo třeba velké nedorozumění a nějaká bolest, která ovšem v konečném důsledku byla také pozitivní. Od doby, kdy jsem se rozhodla, že chci žít život ve zdraví, tak celý můj vnitřní systém se nějak nastavil na pozitvní vnímání života jako takového. Tím chci říct, že žiju tak, jak si to utvořím uvnitř duše a srdce. Ovšem to neznamená, že bych se někdy nedostala do stavu smutku, starostí či nějakého stavu bolesti. Je to v pořádku i tak, je to celistvost, kterou jsem i s těmito pocity. Jde o to, že věci se řešit musí, dokud je systém takový jaký je se zřejmě řešit bude ještě hodně dlouho, ale konečně,
vždyť by to byla i nuda. Můj život přes všechno čím jsem si prošla je krásný a plný různých překvapení a zázraků. Takový zázrak v mém žití je, že mohu pomáhat lidem, kteří teprve cestu hledají a mohu jim ukázat, že to jde. Naučila jsem se , že jen životní zkušenost a dílčí podíl na rozmanitosti života může člověka posunout a vyzdvihnout do lásky sám k sobě a bližnímu svému. Trvá to někdy dlouho, ale v podstatě čas neexistuje a tak si vlastně říkám, že doba trvání je přesně taková, jakou potřebujeme k pochopení našeho žití a bytí. Já sama mám někdy taky pochybnosti, když mi nevychází věci jak bych chtěla a potřebovala. Pak si ovšem řeknu, že nic není jak vypadá a že má vše božské načasování a je to vlastně všechno správně. Někdy se cítím unavená, vyčerpaná a nic se mi nechce, jenže pak stačí malé nakopnutí- třeba práce :-) s někým jiným a zas mi proudí krev v žilách. Zkrátka potřebuju stále doping. A tím jsou pro mě lidi a bytosti s kterými sdílím svůj život. Tím je moje rodina a duchovní svět. Nedokážu si představit bytí bez této společnosti. V současnosti je můj život pohodový právě i díky tomu s kým ho sdílím. Žiju život tak, že se snažím tvořit to, co mě baví, učím lidi vidět, že nic není tak negativní, aby se to nedalo spravit a vzít si z toho poučení pro dny další. Na všem je něco dobrého, co se třeba ukáže až později. Občas dělám semináře na život s nemocí a duchovní semináře na kterých se sejdou lidé s podobnými osudy a bývá to hodně inspirující pro druhé. Už jen to, že člověk pochopí, že na to není sám a , že podobné strasti mají i druzí. Cítím, že je to má cesta po které jdu moc ráda. Miluji změny ve svém životě a tato doba plná různých překvapení je krásně přivádí do života s určitou lehkostí, jen někdy druzí nechápou co se to s vámi děje. Jsem zkrátka jiná. Pořád mám ráda své přátele, ale už je na mě jejich energie těžká a musela jsem se s nimi na fyzické úrovni rozejít. Moc to nechápou, ale já už nic nevysvětluji, protože naše společné cesty jsou pryč. Třeba se někdy zase sejdeme, ale člověk míní a Bůh mění. Jenže Bůh je v nás, tak vlastně můžu měnit sama za sebe co chci a já jdu cestou světla, tedy snažím se :-) Byla jsem a stále jsem v přemýšlení co má smysl a nebo nemá a denně si říkám proč to či ono dělám. Je to teď pro mě doba plná vnitřního nastavení a ani se mi nechce moc mluvit a jsem ráda sama se sebou. Hledám vnitřní zdroj a naplnění smyslu všeho kolem mě. Cítím obrovskou lásku ke všemu, co vidím a cítím. Zvířátka, příroda, a třeba i neumyté nádobí, to vše patří k životu. Naučila jsem, že nic není tak důležité, abych se k vůli tomu zlobila, ale je pravda, že dá to někdy zabrat :-) Celkově se divím pro co všechno se lidi dovedou hádat a zlobit. Kdyby se napojili na energii srdce, bylo by jim líp. Tím nechci ovšem říct, že bych neměla někdy vztek a taky ho ventiluji, ale je to tak jedno procento z dob, kdy jsem bručela na všechny a všechno. Dnes vím, že nejdůležitější je pohoda uvnitř
duše i těla a uvědomit si v jaké radosti žiju a vděčnost, která vás tím naplní je druhá krev do žil. Žiju dnes v přítomném okamžiku, nic neplánuju, maximálně termíny na semináře, ale
vždy vycházím z toho co mi přinese den do kterého se probudím. Stejně se mění všechno dle boží cesty a energie a když to člověk pochopí, tak si uleví třeba v tom, že pokud něco nedopadne dle plánu, přijde jiná cesta a není proč se vztekat a říkat si, že to nevyšlo protože... Ve chvíli, kdy jsem toto pochopila, se mi dost ulevilo, měla jsem totiž veliké pochyby, že dělám něco špatně, že jsem neschopná, hloupá a už ani nevím čím vším jsem byla schopna se obvinit. A najednou je to v pohodě, jen je třeba neztrácet naději a držet si víru, že vše je správně a pro vaše nejvyšší dobro a přijmout věci s láskou, tak jak jsou. Život je nádherný. Užívám si moje kluky, maminku, příběhy ze života a s láskou děkuji všem mým životním učitelům.
S Láskou vaše Zdenča Martha Hamr
